University of Limerick
(Koord.: Joan Gallagher, Joan.Gallagher@ul.ie
tel.: +353 61 202700, fax: +353 61 330316)
září 2001 - červen 2002
Zuzana Šmilauerová, PF
zuzkasmi@centrum.cz
Každý účastník programu Erasmus Socrates si může zapsat minimálně tři, maximálně pět předmětů z kteréhokoliv ročníku bakalářského studia. Za každý absolvovaný předmět náleží 6 kreditů. Ke splnění požadavku UK (30 kreditů) je tedy třeba si zapsat všech pět předmětů nebo (po předchozí domluvě na domácí fakultě) tři předměty a napsat zde diplomovou práci.
Většina předmětů se skládá ze dvou přednášek (lecture) a jednoho semináře ( tutorial) týdně. Docházka na semináře je povinná. Je vyžadována aktivita, průběžná příprava, referáty. Přednáškám není problém porozumět, protože se dané téma promítá na tabuli. Pokud jej přednášející nemá připraveno v Powerpointu, vždy jsou k dispozici alespoň transparentní folie s textem. Většina přednášejících také umísťuje text přednášek na internet nebo se dá koupit ve formě skript na příslušné katedře. Problém pro mě představovaly semináře, které pořádají studenti postgraduálního studia. Jakékoliv optické pomůcky chybí a vyučující většinou přenáší velmi rychle. Na seminářích, které navštěvovat větší počet zahraničních studentů, bylo většinou možné se s vyučujícím domluvit, aby své poznámky nechal k dispozici v knihovně.
Chtěla bych ještě upozornit na výuku angličtiny pro zahraniční studenty ( English as a foreign language). Zde se procvičuje slovní zásoba a gramatika na pokročilé úrovni a rozhodně ji doporučuji každému, jehož angličtina není ještě úplně perfektní.
Studium se liší od studia na českých vysokých školách především systémem průběžného hodnocení. Celková známka sestává nejen z výsledků závěrečného testu, ale hodnotí se i docházka na semináře, aktivita, výsledek z eseje…U právnických předmětů je ale takové hodnocení spíše výjimkou. Často se stává, že známka ze závěrečného testu tvoří 100% hodnocení, eseje se píší jen zřídka.
První zkouškové období pro mě představovalo hrozný šok. Všechny zkoušky se totiž konají v průběhu 10 dnů, termíny jsou stanovené univerzitou, studenti si nemohou vybírat. Na přípravu moc času nezbývá, je třeba se učit v průběhu semestru. Často se stává, že se student musí dostavit na dvě zkoušky v jednom dni. (Moje zkušenost: První zkoušku jsem měla hned v pátek po Vánočních prázdninách, dvě v pondělí a jednu v úterý). Zkoušky jsou ale o dost jednodušší než na Právnické fakultě UK. Jednak se konají vždy po jednom semestru, takže rozsah odpřednášené látky není příliš široký, jednak má student u zkoušky možnost výběru z otázek, jejichž okruhy většinou dopředu zná. Pro zahraniční studenty je nevýhodou, že odpovědi musí být psané formou eseje; pokud chybí úvod a závěr, známka se snižuje. Zároveň ale mohou zahraniční studenti při zkoušce používat slovníky a mají 30 minut navíc na psaní. Pokud vyučující vidí na úvodní stránce označení Erasmus, bývá při opravování mírnější. Pozor jakékoliv taháky nebo opisování. Irové jsou na podvádění obzvlášť citliví, jeho důsledkem by mohlo být až vyloučení ze školy.
K hodnocení se požívá poměrně široká škála známek. A1 až C3 jsou normální známky, D1 nebo D2 ještě znamená prospěl v případě, že student dosáhl u ostatních zkoušek lepších výsledků a jeho výsledný průměr (QCA) je větší než 2. 00. Nejhorší známkou je F, které znamená, že student předvedl opravdu strašlivý výkon. Koná se jen jeden opravný termín, a to v září, tedy pro nás Erasmus studenty jako by nebyl žádný. Propadnout u zkoušek by ale představovalo opravdové úsilí. Pokud se člověk alespoň trochu připraví, není čeho se bát. Navíc po UL koluje pověst, že ještě nikdy žádný Erasmus student nepropadl.
V prvním týdnu po příjezdu se koná tzv. Orientation week, kde jsou studentům poskytnuty důležité informace potřebné ke studiu, zápisu předmětů, orientaci na kampusu (hlavní budova je neuvěřitelné bludiště) a pro život v Irsku vůbec. Studentům je podle oboru studia přidělen akademický koordinátor, který jim má pomoci při výběru předmětů a jež tento výběr i schvaluje. Student má na rozhodování tři týdny, v jejichž průběhu jednotlivé předměty navštěvuje. Na závěr odevzdá formulář s vybranými předměty, podepsaný svým akademickým koordinátorem, na studijní oddělení.
Univerzita nabízí ubytování ve studentských vesničkách - od nejlevnější po nejdražší je to Plassey Village (dohromady bydlí 8 nebo 4 studentů), Kilmurry Village (6 nebo 3 studentů) a Dromroe Village(6 až 2 studenti). Ubytování je velmi pohodlné.Vesničky jsou výborně vybaveny - kromě dvou koupelen je zde prostorná kuchyň a obývák, připojení na internet - a jsou situovány velmi blízko školy. Jsou skvělé k navázání kontaktů s ostatními (cizími i irskými) studenty. Je o něj velký zájem, proto je potřeba jej rezervovat dostatečně s předstihem. Ubytování v Plassey Village po 8 lidech vyjde přibližně stejně jako ubytování v soukromí, v ostatních případech je dražší. Nevýhodou je platba částky za celý semestr najednou (kolem 1200 Euro).
V okolí univerzity se nachází několik oblastí, kde je možné ubytování v soukromí. Ceny a kvalita ubytování se liší, je tedy třeba mít hodně času a trpělivosti a hledat. Kromě nájmu se zvlášť platí plyn a elektřina. Je třeba též složit zálohu, která se na konci pobytu vrací. Obecně bych příliš nedoporučovala Elm Park, kde je sice ubytování levné, ale domy staré, špinavé a je v nich zima. Lepší bydlení nabízí College Court a Milford Grange. Ubytování v Curragh Breen a Briefield je velmi pohodlné, ale nachází se dál od školy (cca. 20 minut), bylo by vhodné si pořídit kolo. Park Lodge nedoporučuji, je strašně daleko.
Ještě jedna poznámka na konec - Irové jsou zpravidla výborní společníci, zato ale hrozní bordeláři. Je třeba se připravit na hromady neumytého nádobí a neustále přetékající odpadkové koše.
V areálu školy byla nově vybudována obrovská sportovní aréna, kde se nachází 50m bazén, posilovna a obrovská tělocvična, kde se každý může věnovat jakémukoliv sportu, o který má zájem. Pro všechny holky doporučuji aerobic - je ho široká nabídka a hodiny (hlavně s Richiem) jsou zábavné a člověk se při nich pořádně protáhne.
Irští studenti jsou velmi společenští a rádi se po večerech scházejí v hospodě. V areálu školy jsou tři - Scholars, Stables a Sports bar. Pro Čechy je to zpočátku trošku šok, protože uvnitř skoro nejsou místa k sezení a hudba hraje tak nahlas, že téměř není slyšet vlastního slova - natož rozumět anglicky mluvícímu člověku. Snadno to ale Irům odpustíte, protože jejich společnost opravdu stojí za to.
Za skvělé považuji velké množství tzv. Clubs and Societies, což jsou nejrůznější sportovní, zájmové i politické kroužky. Z jejich obrovského počtu si musí vybrat snad každý. Jsou perfektní příležitostí k navázání kontaktů s lidmi se stejnými zájmy. Za zmínku rozhodně stojí International society, která pořádá výlety a večírky pro zahraniční studenty. Doporučuji ale výlety pečlivě vybírat -organizátoři rádi tráví hodně času v autobuse a hospodě, navíc se mezinárodní studenti mezi sebou výhradně baví svými mateřskými jazyky. Osobně jsem ale dávala přednost ostatním kroužkům, kde má člověk příležitost poznat hlavně Iry, kteří jsou zábavní a milí.
Přímo v areálu university se nacházejí pobočky dvou největších irských bank - AIB a Bank of Ireland. Založení, vedení a vybírání z účtu je zdarma, navíc student při založení účtu dostane zdarma např. rádio nebo mobilní telefon.
Je třeba mít na vědomí, že Irsko je i na evropské poměry velmi drahé. S přiděleným stipendiem se dá vyjít velmi těžko, je třeba sáhnout do vlastních úspor, spolehnout se na podporu rodičů nebo si najít v Irsku práci (pracovní povolení mají studenti 20 hodin týdně).
Ve srovnání s ČR je jídlo 3 až 4krát dražší. Nakupování je také poměrně složitá záležitost. Oba obchody, které jsou přímo v areálu university (Student shop) nebo v její blízkosti (Spar) jsou předražené, tedy vhodné jen na nakupování nezbytných drobností. Cenově dostupná nákupní střediska jsou cca. 20 minut pěšky (Superquin a Parkway) nebo v centru (Tesco). V Superquinu je levné ovoce a zelenina, v ostatních obchodech se vyplatí nakupovat potraviny označené Tesco, Euroshopper a Saint Bernard. Úplně nejlevnější je LIDL - ceny jsou poloviční než v ostatních supermarketech- ale nachází se na druhém konci města. Nejlevnější potraviny jsou fazole, brambory a těstoviny.
Stravování v areálu university je celkem drahé, na oběd se dá zajít spíše příležitostně než každý den. Nejlevnější je Restaurant, kde vaří docela dobrá jídlo od 2.80 Euro. Kolem 4 Euro se dá najíst ve Scholars, Stables a Paddocks. Rychlé občerstvení (hranolky, sendviče) se dá koupit v Caffeterii a ve Student shop vám kolem dvou Euro udělají výbornou bagetu naplněnou, čím si vyberete.
Ceny ubytování v soukromí se pohybovaly kolem 45 - 65 Euro týdně (je třeba počítat s dodatečnými výdaji na elektřinu a topení), nejlevnější ubytování ve studentských vesničkách vyšlo kolem 2400 Euro za rok. Jak jsem již psala, ubytování v Plassey Village po osmi lidech vyjde skoro nastejno jako v soukromí, ale jinak je soukromí rozhodně levnější. Ve studentských vesničkách se platí navíc za praní, které je neskutečně drahé (jedna várka i se sušením vyjde asi na 7 Euro). Je třeba počítat s tím, že na ubytování padne téměř polovina přiděleného stipendia.
Irové milují hospody, každá sebemenší příležitost je důvod k oslavě. Na Ul jsou velmi populární večírky. Společenský život je ale v Irsku velmi drahý. Pivo v hospodě vyjde cca. na 3.20 - 3.80 Euro, nejlevnější láhev vína se dá v Off Licence (obchod s licencí na prodej alkoholických nápojů) pořídit mezi 6 až 8 Eury.
Vzhledem k tomu, že jsem při odjezdu do Irska již měla ukončený poslední ročník studia, o uznání zkoušek jsem nežádala.
Po návratu mě čekalo nemilé překvapení v podobě studijních poplatků, které po mě UK žádala nejen za jeden semestr, ale rovnou za celý rok (přestože mi k ukončení studia chyběla jen obhajoba diplomky). Doporučuji být opatrný a podat si včas žádost o prominutí poplatků, případně u studentů nižších ročníků požádat o individuální studium.
V Irsku existuje velmi levná letecká společnost Ryanair, která sice bohužel nelítá do Prahy, ale letenka by se dala dobře zkombinovat s letem přes Frankfurt nebo Londýn. Odtud by měly do Prahy létat Go Airlines nebo Easy Jet. Doporučuji navštívit jejich webové stránky (www.ryanair.ie a www.easyjet.com ). Normální letenku se vyplatí koupit přes GTS nebo Student Agency, které poskytují studentské slevy.
Doprava v Limericku je naprosto tragická. Z areálu univerzity by měl do města jezdit každých půl hodiny autobus (cesta stojí bez ohledu na vdálenost 1 Euro), vzhledem k dopravní zácpě se na něj čeká v dešti v průměru hodinu. Pokud bydlíte dál od university, vyplatí se koupit kolo (v bazaru v centru stojí okolo 100 Euro, za stejnou cenu se dá potom prodat). Dálková doprava autobusem a vlakem je celkem spolehlivá, vlak je o dost dražší. Vyplatí se koupit si Travellers Stamp (cca. 8 Euro), která se přilepí na zadní stranu ISIC karty a na kterou jsou poskytovány výrazné slevy jízdného.
Všem studentům, kteří by chtěli pracovat, doporučuji se obrátit na Paula O' Connola ve Student Services, který práci zprostředkovává. Hodně studentů si také najde práci ve dvou místních hotelech - Kilmurry Lodge a Castletroy Park Hotel (jako pokojské, barmani, číšnice, na recepci…) nebo V Noonans Services, což je velká firma, která má na starosti úklid v areálu university. Najít práci je poměrně snadné, chce to jen vytrvalost a trpělivost.
Pokud vlastníte mobilní telefon, vyplatí se pro komunikaci s ostatními studenty i s rodinou doma pořídit si irskou SIM kartu. Bezkonkurenčně nejlevnější je Meteor, ale zároveň poskytuje bezkonkurenčně nejhorší služby - SMS se nedoručují, občas vypadává signál, někdy se z nějakého záhadného důvodu nemůžete nikam dovolat… Vodafone je dražší, ale spolehlivý. Pozor na Digifone - nedají se z něj posílat SMS domů.
Jinak také samozřejmě doporučuji nepromokavé boty a oblečení. Zvlášť, pokud se
chcete účastnit turistických výletů, jsou naprostou nutností.