University of Limerick
září 2000 - leden 2001
Eva Kreuzbergová
kreuzber@mbox.fsv.cuni.cz
University of Limerick (www.ul.ie) je velmi mladou irskou universitou - byla založena až v roce 1972. Od té doby však rostla velmi rychle a dnes má okolo 9.500 studentů. Je zde šest fakult (Academic Colleges): Business, Engineering, Science, Informatics and Electronics, Humanities, Education.
Univerzita se nachází v srdci tzv. Národního technologického parku, kde sídlí přes 50 různých organizací např. z průmyslu či státních agentur, které se podílejí na aktivitách univerzity, na výzkumu i výuce. Sídlí tu např. firma Dell, u které každoročně získává praktické zkušenosti velký počet studentů v rámci tzv. Cooperative education (viz níže).
Zvláště pro studenta s plícemi černými od pražského smogu může být příjemným překvapením, že se univerzita nachází v přírodě, 5 km od centra Limerick City, a to na velmi krásném místě. Kampus je na břehu řeky Shannon, takže ani ne 5 minut od hlavní budovy narazíte na - na naše poměry - divokou přírodu.
Považuji převážně za výhodu, že se celé studium odehrává na jednom místě. Studenti na U.L. mají ve srovnání s námi (pražskými studenty) v podstatě velmi pohodlný život. Cesta do školy trvá z tzv. Students Villages, kde studenti bydlí, asi pět minut. Na kampusu je knihovna, špičkové sportovní středisko, několik restaurací a kafeterií, dokonce fungující koncertní hala, několik obchodů, prádelna, knihkupectví a samozřejmě to nejdůležitější (pro Iry) - dvě veliké pubs.
Významným zdrojem pro výstavbu univerzity byly (a stále ještě jsou) fondy Evropské unie. Evropské unii se na kampusu prostě nevyhnete, tudíž U.L. nedoporučuji skalním euroskeptikům. Jednotlivé budovy či přednáškové místnosti jsou například pojmenovány po klíčových osobnostech evropské integrace - Schuman Building, Jean Monnet Theatre... (Ještě jedna poznámka k EU - skalní europesimisté by radši neměli jezdit do Irska vůbec, neboť snad není v Irsku silnice, jejíž některý úsek by neobsahoval pár miliónků z evropského rozpočtu, což poznáte z velkých modro-žlutých tabulí na každém rohu.)
Univerzitu tvoří komplex moderních skleněných budov, ve kterých se nováček neustále ztrácí. Centrem univerzity je jediná stará budova - Plassey House, ve kterém sídlí rektorát a kterému nikdo neřekne jinak než „White House“.
Při popisu kampusu se nelze nezmínit o univerzitní knihovně. Je velmi příjemná, dobře vybavená a přehledně uspořádaná. Nabídka publikací, žurnálů a různých dokumentů je skutečně pestrá a nemáte problém se v ní zorientovat. Systém vypůjčování knih domů je také velmi příjemný a na knihy většinou nemusíte po své rezervaci dlouho čekat.
Knihovna je architektonickým skvostem, nicméně podle některých názorů jí to trochu ubírá na praktičnosti. Stížnosti jsou zejména na nedostatek místa. Skutečně, ve zkouškovém období je natolik obležená vědychtivými studenty, že máte problém najít místo k sezení, natož potřebnou knížku.
Jedince závislé na emailu bude zřejmě zajímat přístup k počítačovému vybavení na kampusu. Na U.L. je několik počítačových laboratoří, odhadem několik stovek počítačů. Většina z těchto počítačů je přístupna 24 hodin denně sedm dnů v týdnu. Nicméně dopoledne a odpoledne musíte vystát dlouhou frontu, abyste se na počítač dostali.
Počítače jsou ve srovnání s naším vybavením na IES velmi pomalé a Internet padá i dvakrát denně na celé univerzitě.
V době deadlinů na eseje (zhruba v polovině semestru a před koncem semestru) je problém se na počítač dostat i ve večerních hodinách. Proto vřele doporučuji všem, kteří vlastní notebook, aby si ho vzali do Irska sebou. Počítejte s tím, že budete muset sepsat několik esejů, spisovat je v přeplněných laboratořích příliš příjemné není. Navíc, pokud vlastníte notebook s modemovou kartou a bydlíte ve Students Village, budete se moci připojit k Internetu a celé univerzitní síti zdarma. Kartu lze v Limericku koupit za cca. 80 liber.
Maximální počet předmětů, které můžete jako Erasmus studenti na U.L. studovat, je pět. I když se to může zdát málo, časově vás to vytíží (ovšem v žádném případě ne nad únosnou míru), neboť každý kurs se sestává většinou ze dvou přednášek týdně a jednoho cvičení (tutorials). Jsou možné variace - kurs může mít pouze tři přednášky, nebo naopak jednu přednášku a dvě cvičení, standardem je však první zmíněná verze.
Minimálním požadavkem univerzity na Erasmus studenty je složení tří zkoušek. Za každou zkoušku dostanete 6 kreditů. Uvedené tři zkoušky musíte mít zapsané jako „normal graded“, což znamená, že za ně dostanete známku od A1 až po D3. Předmět je možné si zapsat také jako Pass or Fail, což znamená, že nedostáváte známku, pouze certifikát, že jste nepropadli. Stále ale platí, že minimum „normal graded“ předmětů jsou tři.
Přednášky trvají pouze padesát minut. O všech předmětech, kterých jsem se v průběhu semestru zúčastnila, mohu poznamenat, že přednášky byly perfektně připravené. Přednášející si nedovolí předstoupit před studenty bez podrobných slidů - to je absolutní minimum. Standardem je prezentace v powerpointu. Tento přístup velmi usnadňuje život Erasmus studenta, zvláště zpočátku přivykání irské angličtině.
Důležitá informace je, že na U.L. se předpokládá, že přijíždějící Erasmus studenti ještě nedokončili bakalářský stupeň studia. Proto jsou pro cizí studenty bez problémů přístupné pouze bakalářské předměty (undergraduate). Tato informace by podle mého názoru měla být vyjíždějícím studentům sdělována již před vyplňováním přihlášky, neboť do Limericku vyjíždějí většinou studenti magisterského stupně, kteří si podle stránek navolí předměty postgraduální a pak je čeká nemilé překvapení v podobě uvedené klauzule.
Existuje výjimka, která studentům, kteří již mají odstudováno šest semestrů na domácí univerzitě, umožňuje zapsat si jeden postgraduální kurs dle vlastního výběru. Má to ale háček - vaši účast musí přednášející kursu povolit. Někteří přednášející nevidí Erasmus studenty příliš rádi, neboť jejich počet v kursu by nakonec v některých případech mohl převyšovat počet regulérních M.A. studentů (viz níže).
Celá věc je skutečně politováníhodná a dle mého názoru snižuje kvalitu stáže na U.L. Postgraduální předměty jsou totiž velmi kvalitní - nesrovnatelně kvalitnější, než bakalářské předměty, které jsou pro studenta ekonomie na IES velmi snadné, byť zajímavé.
Výběr vašich předmětů musí schválit váš studijní koordinátor na U.L., kterého vám U.L. přidělí. (Upozorňuji, že váš výběr musí schválit i váš koordinátor na IES/UK.)
Musím poznamenat, že můj koordinátor byl skutečně nápomocen mým vyšším cílům, neboť podepsal můj výběr předmětů, aniž by se na ně podíval, díky čemuž jsem mohla navštěvovat místo jednoho postgraduálního předmětu hned dva! (Takže má rada pro mé potenciální následovníky potvrzená i zkušeností ostatních kolegů zní: Držte se toho, že v Limericku nic není nemožné.)
Vybraný soupis předmětů musíte na speciálním formuláři odevzdat do tzv. Student Services nejpozději do tří týdnů od začátku semestru. To znamená, že máte hodně času si vybrat.
Ráda bych se na tomto místě zmínila o některých předmětech, které jsem navštěvovala. Následující informace by měly sloužit především jako doporučení pro pozdější následovníky, zvláště studenty, kteří pojedou do Limericku na zimní semestr.
Z bakalářských předmětů mě nejvíce zaujal kurs Ireland in the World Economy. Podle všeho je tento kurs výjmečný i na poměry U.L., neboť na něm participují špičkové osobnosti irské obce ekonomické i politické (hlavní ekonomický poradce vlády, ředitel antimonopolního úřadu, analytička irské národní banky, přední analytik ABN Amro, poslanec Evropského parlamentu...). Kurs shrnuje vývoj irské ekonomiky v posledních dvaceti letech. Největší přínos kursu je ve snaze většiny přednášejících o analyzování příčin úspěchu „keltského tygra“ - tedy velmi ucelený přístup zaměřený na logiku věci. Rozmanitost přednášejících je jednoznačným pozitivem - každá z osobností přinesla „svůj“ pohled na úspěchy i problémy irské ekonomiky, což bylo zajímavé srovnávat.
Jak již jsem poznamenala, podařilo se mi navštěvovat dva postgraduální předměty z programu M.A. in European Integration při Centru pro Evropská studia na U.L. Oba kursy (Politics of European Integration a Theory of Economic Integration) byly mimořádně kvalitní. Kvalita je dána především osobnostmi přednášejících (oba Jean Monnet profesoři), ale také nízkým počtem studentů v programu M.A. Regulérních studentů bylo v akademickém roce 2000/2001 celkem 11. Oba kursy byly tři hodiny týdně.
Na rozdíl od „masových“ bakalářských předmětů je v těchto kursech kladen důraz na zapojení studenta do hry. Na každé přednášce tedy nechybí diskuse - často překvapivě sofistikovaná, kdy profesor podporuje vyjádření vlastních názorů studentů a polemizuje s nimi. Další způsob zapojení studentů do samotné výuky je příprava prezentací, což může českého studenta poněkud zaskočit, neboť na to nejsme příliš zvyklí. V případě Politics of European Integration se jednalo o nejtěžší moment mého pobytu na U.L., protože šlo o dvacetiminutovou prezentaci na velmi obtížné téma, které vyžadovalo skutečně rozsáhlou přípravu. Přes relativní obtížnost postgraduální předměty jednoznačně doporučuji, mohou vás jen obohatit.
Není možné se nezmínit o kursu English as a Foreign Language, který je pro Erasmus studenty téměř povinný. Tento kurs zabírá čtyři hodiny týdně, v nichž lektoři se studenty procvičují pokročilou gramatiku i slovní zásobu. Pokud si myslíte, že vaše angličtina stále pokulhává, lze tento kurs rovněž jednoznačně doporučit.
Ráda bych se na tomto místě zmínila o systému studia v Irsku obecně, hlavně pro zajímavé srovnání.
Studenti přicházejí na vysokou školu obvykle o rok až dva dříve, než je zvykem u nás, tedy v sedmnácti letech. Nemusejí se dělat žádné přijímací zkoušky, neboť existuje cosi jako systém státních maturit, který po složení zkoušek na střední škole přidělí studentovi určitý počet bodů. Jednotlivé univerzity poté podle počtu uchazečů stanoví deadline. Uchazeči s vyšším počtem bodů, než je deadline, jsou automaticky přijati.
Věc je ještě poněkud komplikovanější, neboť studenti se od svých cca. 12 - 14 let mohou „specializovat“ - např. humanitním nebo přírodovědným směrem. To jim zužuje výběr, protože univerzity si navíc stanovují, které předměty měl student studovat na střední škole a s jakým průměrem.
Bakalářský stupeň je ve většině oborů čtyřletý. V Irsku je ovšem podle mého názoru titulu bakalář (B.A., BSc.) přikládána větší váha, než tomu bylo dosud v ČR. Proto velký počet studentů po bakaláři studium na vysoké škole skončí a jde do práce. Je také možno rovnou z bakalářského stupně přejít na stupeň doktorský, tedy dát se do studia na Ph.D.
Ekonomické obory na U.L. jsou zaměřeny spíše „business“ směrem. Je zde velký výběr předmětů z oblasti marketingu, managementu, účetnictví či bankovnictví. Makroekonomie a mikroekonomie na bakalářském stupni však zůstává na úrovni našeho prvoročníkového Úvodu do ekonomie. Jednoduše řečeno je U.L. zaměřena spíše na praxi než na teoretickou ekonomii, což je koneckonců na U.L. vydáváno za pozitivum.
Kursy jsou vedeny v tomto duchu. U většiny předmětů studenti zpracovávají vcelku rozsáhlé projekty praktického zaměření, např. cosi jako marketingové simulace.
Je třeba říci, že v uvedeném „praktickém“ duchu, je vedena de facto celá U.L. Její specificitou, je tzv. Co-operative Education. Jedná se zřejmě o celoirskou specificitu, která U.L. přináší mnoho zájemců o studium a pozvedá dobré jméno školy.
Každý student musí - většinou ve svém třetím ročníku - jeden semestr pracovat v praxi. Bez této praxe by jednoduše nedostal diplom. Univerzita ovšem tuto práci zprostředkovává, přičemž spolupracuje s mnoha irskými i zahraničními společnostmi.
Co-operative Education se vůbec nemusí odehrávat v Limericku. Většina studentů ekonomických oborů pracuje v Dublinu či v zahraničí - v Berlíně, Mnichově, Amsterdamu či Paříži. Naopak studenti technických oborů nacházejí práci i pět minut od kampusu ve velkém středisku společnosti Dell v National Technological Park.
O nejlepší místa jsou podle všeho vedeny tuhé boje a studenti musí projít tvrdými konkursy. Získat Co-op u nadnárodní korporace se považuje za prestižní záležitost.
Studenti si musí platit ubytování a kapesné, na druhou stranu za svou práci dostávají poměrně slušně zaplaceno. Hlavní zisk, který z Co-operative Education ovšem plyne, jsou zkušenosti v oboru. Rovněž se často stává, že student je po skončení svého studia o rok později ve firmě zaměstnán.
Nevýhodou je např. to, že zaměstnání většinou trvá mnohem déle, než normální semestr. Jde běžně o šest měsíců, což znamená, že student musí obětovat letní prázdniny. Neslyšela jsem však, že by si na to někdo stěžoval.
S uvedeným tématem Co-operative Education souvisí otázka uplatnění absolventů. Bylo pro mě zajímavé, když jsem zjistila, jak toto na U.L. funguje. Univerzita má totiž rozsáhlé oddělení, které se stará o absolventy po ukončení studia a v podstatě jim zajišťuje místa. I v návaznosti na Co-operative Education je v tomto oddělení k dispozici databáze firem, kteří s U.L. spolupracují a každoročně projevují zájem o absolventy.
Tím ovšem celá věc ohledně tzv. Career Department začíná. Celý poslední ročník jsou studenti intenzivně připravováni na blížící se hledání vhodného místa - od přípravy vyhovujícího C.V. po psychologickou průpravu, jak působit na potenciální zaměstnavatele u konkursu!
Každý podzim je rovněž pořádán jednodenní Career Fair, kde se studentům představují jednotlivé firmy u svých stánků a studenti tak získají představu o jejich požadavcích.
Úsilí univerzity o rozmísťování svých uchazečů podle všeho přináší své plody, protože na podzim bylo nezaměstnáno pouze 2% absolventů z minulého léta, což je prý irský rekord.
Na U.L. je ve srovnání s českou praxí daleko více využíváno hodnocení v průběhu semestru. To má většinou podobu eseje či samostatného projektu. Nesetkala jsem se s předmětem, který by něco podobného k úspěšnému absolvování nepožadoval.
Eseje většinou nemusí být příliš dlouhé, neměli by však mít popisný charakter, oceňuje a vyžaduje se analytický přístup a vlastní názor. Zajímavým rozdílem oproti praxi IES je, že si student většinou nemůže téma eseje vybrat, ale je mu direktivně přiděleno bez možnosti změny.
Eseje, projekty či prezentace tvoří od 20% do 40% výsledné známky. Zbytek tvoří zkouška a docházka na cvičení. (Tutorials jsou v menších skupinkách a většinou se na nich procvičuje látka probraná na přednáškách.)
Zkoušky byly pro mě jedním z největších překvapení, co se studia na U.L. týkalo. Probíhají během devíti dnů v podstatě v přímé návaznosti na konec semestru. Znamená to, že máte zkoušky obden (pokud máte štěstí), každý den či také dvě denně (pokud máte smůlu).
Zkoušky jsou organizovány celouniverzitně, univerzita si rovněž stanovuje harmonogram. Zkoušky jsou písemné, masové a přípomínají jakousi velkovýrobnu. Avšak přísně se dodržují pravidla. Zkoušky jsou pouze ve speciálních místnostech se speciálním dozorem. Můžete mít u sebe pouze propisku a je pečlivě kontrolováno, jestli jste skutečně ta správná osoba, která má skládat zkoušku.
Se studenty se u zkoušek skutečně nemazlí. Za nalezení taháku máte vyloučení ze školy a je možný i trestně-právní postih... Dozorci u zkoušek k vám přistupují z pohledu presumpce viny. Atmosféra u zkoušek je tedy velmi nepříjemná. Nicméně...
Zkoušky nebyly z mého pohledu příliš těžké v porovnání se zkouškami na IES. Systém je totiž u většiny předmětů následující. Máte devět až deset otázek, které kopírují okruhy přednášek. Odpovídáte však pouze na tři. To znamená, že si i podle minulých exam papers, které máte k dispozici, vytipujete tři okruhy, které vám vyhovují, k těm si vyhledáte materiály a máte hotovo.
Za jedinou obtížnost považuji esejovitý typ zkoušky. Odpovědi na otázky musejí tudíž mít hlavu a patu, není možné odpovídat heslovitě. Pro nerodilého mluvčího je tento systém podle mého názoru znevýhodňující, neboť nedokonalá znalost angličtiny znamená velké omezení.
U postgraduálních předmětů je systém podobný, ovšem otázky jsou více souhrnné „cross-sectional“ a tedy musíte znát skoro všechno.
Jak již jsem poznamenala, je velmi pohodlný. V podstatě vůbec nemusíte opustit oblast kampusu. To však neznamená, že se budete nudit, neboť na univerzitě se v podstatě stále něco děje.
Za zmínku stojí hlavně místní societies. Je jich obrovský výběr - od obyčejných sportovních (kajak, volejbal, potápění...) a kulturních (film, zpěv, historie, radio) po politiku (Sinn Fein nebo taky jakási kryptokomunistická organizace, která periodicky zaplavovala U.L. nástěnky rudými plakáty zvoucími na přednášku o Che Guevarovi apod.) či např. kosmonautiku a sci-fi klub. Prostě, na co si vzpomenete. Doporučuji si vybrat jednu či dvě společnosti, hlavně z důvodu kontaktu s domorodci, který vás může obohatit mnohem podstatněji než kontakt s ostatními Erasmus studenty (např. jazykově).
Celý týden na začátku semestru se jednotlivé společnosti představují ve studentském středisku. Každá má svůj stánek, kde se můžete upsat (a zaplatit příspěvky - většinou se jedná o 2 - 3 libry).
V každém semestru se societies představují také během tzv. SoUL Week (Societies of U.L. Week - přibližně v polovině semestru). Během tohoto týdne má každá společnost předvést, co umí. Je to pestrý týden, který většina studentů velmi prožívá a který mimořádně přispívá k živému duchu univerzity.
Sportovní vybavení univerzity je špičkové. Je zde několik tělocvičen, posilovna, horolezecká zeď a od roku 2001 i dva bazény. Navíc má univerzita výcvikové středisko u blízkého jezera.
Můžeme si z toho vzít příklad. U.L. participuje na programu Socrates/Erasmus velmi aktivně. V roce 1999 bylo na univerzitě 385 studentů z EU a 150 z nečlenských zemí. Tradičně je zde velký počet Američanů, několik lidí z Latinské Ameriky, z Číny a z Japonska. Zajímavé je, že z Evropanů z nečlenských zemí EU jsou v Limericku v rámci Erasmu pouze Češi a Rumuni.
Pro potřeby zahraničních studentů je vyčleněno celé jedno oddělení - International Office. To zajišťuje komunikaci s domovskými univerzitami přijíždějících studentů a vyřizování veškerých oficialit. Když máte problém, nebo si s něčím nevíte rady, tato kancelář slouží jako poradna pro všechny případy. Zaměstnanci jsou zde velmi příjemní a opravdu se vám snaží pomoci. Pokud jedete do Limericku studovat, vaše první kroky by měly směřovat právě tam - je totiž nutné se po příjezdu zaregistrovat (Tuto informaci nám na UK nikdo dopředu neřekl, ale nakonec je to logické.). Po registraci také dostanete instrukce, co dál. Znamená to, že pokud jste přijeli včas - tedy čtyři až pět dnů před začátkem semestru, měli byste se zúčastnit tzv. Orientation.
Orientation trvá většinou dva dny a jejím účelem je poskytnout cizím studentům základní informace. Jedná se jak o životně důležité informace studijního rázu (jak vybrat a registrovat předměty, harmonogram akademického roku, přidělení koordinátorů), tak o nejrůznější praktické informace (Library Tour, Campus Tour, informace o sportovních a kulturních možnostech,o studentské unii a zájmových společnostech).
První den mé Orientation byl velmi nabitý, trval v podstatě celý den, ale musím zdůraznit, že se skutečně vyplatilo být všude a snažit se všechny informace vstřebat. Co se týká organizace, tak na papíře (dostali jsme úhledný program) všechno vypadalo lépe než ve skutečnosti. Celý harmonogram se Irům jaksi sepsul, takže se dělo i to, že probíhaly dva důležité meetingy najednou. Je těžké být na dvou místech současně, když se v bludišti kampusu neustále ztrácíte. Navíc, průvodce, kterého přidělili naší skupině, se nám ztratil hned na začátku. Později jsme zjistili, že nás celé odpoledne bezvýsledně naháněl někde na kampusu.
První den orientace vyvrcholil schůzkou s koordinátorem „kulturních“ akcí. Upřímnost tohoto extravagantního pána nás všechny ohromila. Řekl nám, že stejně všichni vědí, že Erasmus studenti nepřijeli studovat, ale bavit se a užívat si pestré irské nabídky alkoholu! A proto prý pro nás připravili hned dvě uvítací party a navíc ještě sportovní den.
Druhý den orientace trval jen asi hodinu. Sešli jsme se s naším studijním koordinátorem. Studijní koordinátor v Limericku má sloužit jako váš poradce, zvláště ohledně výběru předmětů. On musí podepsat vaši konečnou volbu, na kterou máte tři týdny od začátku semestru.
O Erasmus studenty se rovněž stará tak zvaná International Society, kterou organizuje pár irských studentů. Stát se členem není povinné, avšak rozhodně se to vyplatí. International Society organizuje hlavně výlety (asi čtyři za semestr), takže se velmi levně můžete podívat na nejzajímavější místa Irska. (Osobní zkušenost: Pokud nejste právě milovníci masových akcí, máte z cestování víc, když se osamostatníte. S I.S. jeďte tam, kam se sami těžko dostanete - tzn. např. Belfast. Pokud budete potřebovat s cestovními plány poradit, směle mě kontaktujte.)
To ale není všechno. Společnost organizuje dost velký počet nejrůznějších party u každé možné i nemožné příležitosti (Halloween, Vánoce, Irish Dancing Night....) a další akce, z nichž nejznámější je tzv. Food Fair, kdy každý přítomný národ uvaří pro ostatní kolegy z univerzity některou ze svých národních specialit.
Erasmus studenti mají automatický nárok na ubytování v tzv. Students Villages. Ty jsou v současné době v Limericku dvě, o příštího roku bude otevřena další, třetí vesnička.
Nejprve se zmíním o výhodách ubytování ve Students Villages. Studenti bydlí v domečcích po 4 - 8 lidech. Každý má svůj pokoj a všichni sdílí společně kuchyni, která slouží zároveň jako jakýsi obývací pokoj. Čtyři spolubydlící většinou sdílí koupelnu.
Students Villages jsou velmi komfortně vybavené. V kuchyni najdete vše co potřebujete k vaření, je zde lednička, toaster, rychlovarná konvice i televize...
Kromě toho, že ve studentských vesničkách tak říkajíc „víte, do čeho jdete“, patří k výhodám tohoto typu ubytování také společenská stránka věci. Kdo bydlel někdy v Praze na koleji i na privátě, ví, o čem je řeč. Kde je hodně studentů pohromadě, není nikdy nouzi o zábavu a o kamarády, což může znamenat zvláště na krušném začátku velkou morální podporu.
Další výhodou je blízkost k univerzitě - 5 - 7 minut pěšky. Kilmurry Village je kromě toho položená přímo na břehu řeky Shannon, takže je tam opravdu velmi příjemně. Avšak ani na Plassey Village, kde jsem bydlela já, si nemohu stěžovat.
Výhody Students Villages bych tedy shrnula následovně: je to nejpohodlnější ubytování od začátku do konce. Na začátku se nemusíte obávat, že byste neměli, kde bydlet - ubytování je pro vás v době vašeho příjezdu připraveno. Musíte si ho ovšem nejpozději do května předcházejícího roku rezervovat (to platí pro oba semestry). K nevýhodám patří, že musíte k tomuto datu složit zálohu - tzv. deposit - 100 liber. Toto ubytování bylo v minulém roce vyřízeno přes zahraniční oddělení naší fakulty.
Hlavní nevýhoda uvedeného ubytování je ovšem pro nás velmi podstatná. Ubytování ve Students Villages je totiž to nejdražší, jaké si můžete vybrat. Ta nejlevnější varianta stojí 815 liber plus topení - pokud přečerpáte nad 5 - 6 hodin denně (což přečerpáte), tak se vám příslušná částka strhne z vašeho deposita. Vše dohromady činí dobře přes polovinu z vašeho Erasmus stipendia.
Nejdražší varianta ubytování ve Students Villages stojí přes 900 liber. Dlužno dodat, že si sice můžete zaškrtnout v dotazníku tu nejlevnější variantu, ale je na ubytovací kanceláři, kam vás nakonec dají.
Jsem si docela jistá, že podruhé už bych si ubytování ve Students Villages nevybrala právě z výše uvedených důvodů. Ubytování v soukromém sektoru je totiž rovněž velmi příjemné a podstatně levnější zvláště v přepočtu na CZK. Pokoj pro jednoho se dá pořídit za 40 liber na týden + poplatky za elektřinu vodu a plyn (nečiní více než 120 liber za semestr). Standardní cena pokoje pro dva je 35 liber.
Uvedené ceny jsou ovšem pro oblast v okolí univerzity, která je ze zřejmých důvodů dražší než ubytování ve městě (tam prý se dá pořídit i za 20 liber na týden). Doporučuji však ubytování blízko univerzity - zvláště ze společenských důvodů, ale také např. z důvodu blízkosti knihovny :)...
Úzkostlivého zájemce o Limerick zřejmě napadne, jak je to s nabídkou ubytování. To je ta nejdůležitější věc - sehnat ubytování na privátě vůbec není problém. Pravděpodobně budete jeden až dva dny bydlet v hostelu, ale nabídka studentského ubytování v Limericku podle všeho převyšuje poptávku. Navíc univerzitní ubytovací kancelář disponuje denně aktualizovaným seznamem volných míst - stačí tam zajít a pak obcházet domečky a vybrat si ten, který se vám bude líbit nejvíc. Oblast okolo U.L. je v podstatě takovým studentským městečkem - snad v každém domě bydlí studenti, takže se nemusíte bát, že byste byli izolováni.
V domě většinou bydlí několik studentů, kteří sdílejí kuchyni a koupelnu. Vybavení je opět standardní.
K výhodám na privátě patří (oproti Students Villages), že vás např. neterorizuje Campus Security, když pořádáte party (předpokládám v tomto případě běžnou praxi, že váš pronajímatel - landlord - nebydlí s vámi...) a ani vám dvakrát za semestr nepřijde Village Manager oznámit, že váš baráček nevyhovuje ani hygienickým standardům vepřína a tudíž, jestliže do dvou dnů neuklidíte, přijde na vás cleaning service (z vašeho depozita placený). Landlord vás většinou, pokud poctivě platíte nájem, nechává na pokoji.
Jedna malá poznámečka na závěr pojednání o ubytování. Pokud máte rádi absolutní pohodu a neradi se nudíte, bydlete s Iry. Pokud se však v životě neobejdete bez minimální čistoty vašeho okolí, obloukem se jim vyhněte. Upozorňuji ovšem, že tím velmi ztratíte...
Limerick je s přibližně 70 tisíci obyvateli čtvrtým největším městem v Irsku. Město nemá mezi irskými městy příliš dobrou pověst, co se krásy týká. Je spíše známo jako město průmyslové, s největší koncentrací kriminality v Irsku. Je však třeba říci, že toto je převážně obraz z minulosti, protože se Limerick evidentně pozvedá ze špinavého dělnického městečka na výstavní obchodní a industriální centrum. Tedy není nutné se děsit ponuré deskripce Limericku od Franka McCourta z jeho slavného románu a neméně slavnějšího filmu Angela´s Ashes. (Mimochodem, Limeričané Franka McCourta nenávidí, neboť prý pošpinil dobré jméno Limericku i Irska svým přehnaně hororovým vyprávěním o irských poměrech v tomto století.)
Je trochu škoda, že Limerick neleží u moře, jak by se podle mapy mohlo zdát, ale pouze v deltě Shannon. Přesto je to irské město a tedy pro Středoevropana do jisté míry exotika. Irská města jsou velmi živá a pestrobarevná a také v Limericku se najde pár památek, které je zajímavé si prohlédnout.
Limerick má navíc jednu velmi podstatnou výhodu a to, že leží na západním pobřeží, které je z celého Irska nejkrásnější a turisticky nejpřitažlivější, jak na sever tak na jih od města. Limerick je tak výhodnou základnou pro výlety do nejzajímavějších míst smaragdového ostrova.
Asi jediná schůdná varianta je letět. Existuje několik možností.
Největší problémy na vás obvykle číhají tam, kde je čekáte nejméně. V tomto případě doma v Čechách. Než se ovšem zmíním o jedné zradě, uvedu neméně důležitou informaci o finanční stránce věci.
Je třeba brát v potaz již když si dáváte do programu přihlášku, že vám peníze z grantu, který dostanete z programu Erasmus nebudou stačit. Ve školním roce to bylo pro Limerick 470 Euro za měsíc, tedy 1880 Euro za semestr.
Přes polovinu stipendia dáte na ubytování. Absolutní životní minimum na život na měsíc v Irsku je okolo 200 liber (Irský punt je přibližně 50 CZK). Za to si ale nemůžete dovolit skoro nic a cestování už vůbec ne. V Irsku je pro nás skutečně velmi draho.
Musíte tedy počítat s tím, že vás pobyt bude stát také něco z vlastní kapsy. Je to však ta nejlepší investice, jakou můžete udělat.
Bylo nám řečeno, že grant dostaneme v Eurošecích zhruba týden před odjezdem. Čtrnáct dní předem bylo třeba zavolat na rektorát, aby šeky připravili.
Nikdy by mě ovšem nenapadlo, jak nemilé překvapení na mě může čekat, když jsem čtrnáct dní před odjezdem na rektorát zavolala. Bylo mi řečeno, že grant ještě nedorazil a peníze tedy do odjezdu určitě nebudou. Na vině bylo ministerstvo, které jaksi zapomnělo grant odeslat (alespoň tak jsem to pochopila). Důležité bylo, že se zdálo, že peníze budou nejdříve v říjnu.
Po několika telefonátech se situace zdála ještě beznadějnější. Problém byl hlavně v tom, že podle pokynů univerzity musíte zaplatit celé kolejné do 48 hodin, od chvíle kdy se nastěhujete. Znamenalo to najednou sehnat asi 40 tisíc Kč plus peníze na životní náklady alespoň na měsíc. Pro člověka, který s tímto nepočítá to může být do čtrnácti dnů problém.
Nakonec se situace asi pět dnů před odjezdem nečekaně částečně vyřešila. Kdesi se našly peníze a byla nám vyplacena záloha, která počáteční náklady pokryla.
Pro představu - doplatek přišel 6. listopadu, poté, co UK konečně dostala peníze od ministerstva na konci října.
Nikdy však není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. To potvrzuje zkušenost jedné kolegyně z naší fakulty, která v Limericku studovala souběžně se mnou. Té nějakým nedopatřením nebyla vyplacena ani záloha, odjela tedy do Limericku a zaplacení kolejného se jí podařilo odsunout asi o čtrnáct dnů. Do začátku listopadu žila v neustálé nejistotě, nakonec si musela vypůjčit peníze na přežití. 6. listopadu jí ovšem nepřišla záloha, ale doplatek - asi 250 liber! Ta podstatná část peněz jí přišla na začátku ledna...
Myslím, že tyto zkušenosti stačí k ilustraci toho, že se může přihodit skutečně cokoli a je třeba počítat s katastofickými scénáři nejhoršího ražení. Podle všeho se tato situace může opakovat i příští rok. Všem doporučuji se na něco podobného připravit.
Myslím, že jsem si těžko mohla vybrat lepší zemi, kde bych svůj Erasmus pobyt mohla strávit. Irsko je skutečně unikátní zemička – nádherně dramatická příroda, příjemní a pohodový lidé v barevných městečkách, starobylé keltské památky, fantastická hudba, skřítkové na každém rohu, pochmurná krvavá minulost a zářivá budoucnost… Až na to počasí samozřejmě – prší stále vytrvale a vydatně. Ale to se dá přežít.
Irsko je však také velmi nebezpečné, neboť se vám dostane hezky rychle a hezky hluboko pod
kůži, jestliže nejste opatrní, a pak už bez něj nebudete moci být…